Škola v přírodě Šumava 12.4.-19.4.2010

Den první 12.duben – Příjezd

Vstávala jsem v půl sedmé. Ve čtvrt na osm jsme už stáli před školou a čekali na autobus. Po příjezdu do Nových Hutí jsme se ubytovali v chatě Kodrea. Před námi tu nebyla žádná škola, a proto jsme mohli jít rovnou do pokojů vybalit svoje věci. Chvíli po našem příjezdu přijela škola z Plzně.
Po vybalení věcí a převlečení do domácího oblečení jsme měli nástup. Paní učitelka a pan učitel nám na něm pověděli, jaký tu budeme mít denní režim. Za Vojtou na zemi jsme našli dopis od ochránce Šumavy Šumanoše. Psal nám, že nás bude sledovat a každý den zadávat úkol. Odpoledne jsme se procházeli po Nových Hutích.
Večer jsme ze sebe měli udělat princezny. Nejhezčí princeznou byla Evička z našeho družstva. Po večeři jsme si povídali o přírodě a promítali film o Šumavě.

Tereza Sladovníková 4. ročník

Den druhý 13. duben – Skiareál Zadov

Dnes jsme se vypravili do Skiareálu na Zadově. Zadov je vesnice pod kopcem Chruráňov. Viděli jsme tu skokanský můstek a sjezdovku. Pod můstkem nám pan ředitel povídal, kdo zde vytvořil rekord ve skoku na lyžích. Byl to Pavel Ploc a skok měřil 95 m. Tento rekord nebyl zatím překonaný. Když jsme přišli z vycházky, tak se konala soutěž „Markeťáci“. Byla to soutěž o nejdivočejší účes. Nejlepších bylo pět. Já, Evka, Marek, Gábinka a Míša. Evička měla velmi vtipný účes, protože v něm měla toaletní papír. Já jsem měla na hlavě plyšáka tygříka. Večer jsme se pak umyli a šli spát. Byl to bezva den.

Adéla Šedivá 5. Ročník

Den třetí 14.duben – Prameny Vltavy

Je třetí den školy v přírodě. Ke snídani byla marmeláda s rohlíkem. Čekal nás celodenní výlet. Šli jsme k matce českých řek  – Vltavě a při tom jsme došli až do Německa. Podívali jsme se také do nejvýše položené vesnice v ČR Kvilně, kde jsme navštívili muzeum. Když jsme přijeli do Hutí, tak nás čekalo překvapení. Chcete vědět jaké? Přijela paní učitelka Renata Duchoňová, o které jsme si mysleli, že už se za námi nevrátí. Odjela ráno k lékaři.
K večeři byla zeleninová polévka a vdolky. Po ní jsme se dívali na film! Pod Jezevčí skálou“ a pak šli spát.

Věra Konderlová 4. ročník

Den čtvrtý 15. dubna – Chalupská slať

Páni, že nevíte, kam dnes půjdeme?. Půjdeme na Chalupskou slať. To je bažina, jen pro informaci. Ale nebyla daleko od Nových Hutí, asi tak šest kilometrů tam a zpátky.
Když jsme tam došli, uvítala nás milá paní, která měla pejska. Řekla nám, že půjdeme po můstku a abychom se nestrkali, že bychom se mohli v té bažině probořit po kolena. Na začátku slati bylo málo rašeliny, protože se tam dříve těžila. Ale někde jinde bychom se probořili celí. Měli jsme tam namířeno ke střednímu jezírku. Povídali jsme si tam o zvířatech, která tu žijí. Například – rys, tetřev, tetřívek, ledňáček, datlí tříprstý a podobně. Pak jsme se vrátili do informačního střediska a paní nám přehrála film o slatích a Vydrýskovi.
Večer na chatě nám paní učitelka Duchoňová rozdala lístky, na kterých byl název pohádky, kterou jsme měli zahrát. Naše družstvo dostalo pohádku Šípková Růženka. My jsme z ní udělali komedii Šípková Růženka. Po předvedení se hodnotilo a pak se šlo spát.

Marie Vestenická 3. ročník

Den pátý 16. dubna – Pasecká slať

V pátek jsme se vypravili na Paseckou slať. Po cestě jsme hráli různé hry a soutěže mezi družstvy. Po návratu jsme byli suší, ale také unavení, a proto jsme si dali chvíli klidu na pokojích a vyráběli si zvířátkové pexeso.
Po večeři se konal karneval, na kterém se představovala každá maska. Já jsem byla kuchařka. Při pánské volence si mě vybrala Evka, protože byla vodníkem.
Po karnevalu jsme si umyli vlasy, vyčistili zuby a šli spát.

Denisa Šimůnková 3. Ročník

Den šestý 17. dubna – Hrad Kašperk a Kašperské Hory

Dnes jsme byli na hradě Kašpárku. Prováděla nás po něm paní průvodkyně, která mě určila pážetem, a měl jsem za úkol hlídat ostatní děti, aby se neztratily.
Tento hrad prý postavili proto, aby chránil Zlatou stezku před lupiči a loupežníky. Byly zde zajímavé malby. Povídali nám také o Karlu IV. . Oblékli jsme se do středověkých obleků, ve kterých se dřív žilo, a měli jsme tancovat na hudbu, která se v minulosti hrála. Bylo to legrační. Také jsme se v těch oblecích vyfotili. Pak jsme šli do jiné místnosti, kdy byli rodiče Karla IV. a jeho kniha, co psal a ta se jmenovala „Karolus Quartus“. To znamená Karel IV.
Viděli jsme tu staré sklenice, ze kterých se ve středověku pilo. Pak jsme šli na dřevěný ochoz a tam plnili testy o Karlu IV..
Na nádvoří hradu stálo zařízení, na kterém se cvičili za starých časů rytíři. My jsme si ho také vyzkoušeli. Nakonec jsme vystoupili na věž, která měla patra, a v každém bylo něco zajímavého.
V autobuse jsme si mysleli, že se vracíme na chatu, ale jeli jsme ještě do muzea Šumavy v Kašperských Horách. Viděli jsme tu zvířata, která žila na Šumavě a jak tu lidi dříve pracovali.

Tomáš Brychta 5. ročník

Šestý den jsme jeli na Kašperk. Tam jsme plnili různé úkoly. Večer jsme pak nacvičovali pohádku pro maminky. Moc se mi to líbilo.

Šarlota Lakomá 3. ročník

Den sedmý 18. duben – Setkání se Šumanošem

V neděli jsme vstali, nasnídali a šli na hřiště. Hráli jsme tam různé hry. Po obědě jsme vyrazili na vycházku a jejím cíli jsme našli dopis a bylo v něm napsáno, že paní učitelka má jít sama do lesa a nechat nás samotné. V lese na ni vybafnul Šumanoš, který nam psal každý den dopis. Paní učitelka byla celá vyděšená, když přišla. Řekla nám, že máme jít po jednom do lesa za ním a zazpívat mu písničku o Šumavě. Čekali jsme tam, až jsme zmokli.
Šumanoš vypadal jako Krakonoš.
Když jsme se vrátili, tak byla večeře. Po ní pak vyhodnocení celého pobytu. Já, Denka a Míša jsme získaly 1. místo za úklid. Byly jsme ve třetím družstvu a vyhrály jsme druhé místo. Potom jsme se balili, umyli a šli spát.

Eva Brychtová 3. ročník

Ráno jsme šli na snídani a potom na pokoj. Před 10 hodinou jsme se oblékli a hráli venku malou a velkou vybíjenou a další hry. Byli jsme tam do oběda. Odpoledne jsme šli na vycházku. Plnili jsme i nějaké úkoly. Ten poslední byl hroznej. Paní učitelka Duchoňová měla jít sama do lesa. V tom lese potkala Šumanoše . Musela odsouhlasit, že tam k němu z dětí půjde každý sám. Já jsem mu dala i chleba, aby byl hodnější. Když jsem říkala básničku, tak furt kejval hlavou. Odcházela jsem a řekla mu nashledanou.

Eliška Krotká 2. ročník